Třináct žáků devátých tříd se zájmem o zdravotnické obory dnes navštívilo Uherskohradišťskou nemocnici. Ta má na svých webových stránkách uvedenou tolik známou pravdivou větu: Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno… Pomáháme vám jej splnit.
Program začal úvodní edukativní částí o běžném chodu nemocnice a o zaměstnancích na nejrůznějších pracovních pozicích lékařských i nelékařských. Součástí chodu nemocnice jsou i další profese, které zajišťují její každodenní provoz od údržby až po administrativu, celkem se jedná asi o 1 500 zaměstnanců.
Dále jsme si i formou vtipného videa uvědomili, jak snadno se mohou šířit bakterie a viry a jak klíčovou roli hraje hygiena rukou a správné používání dezinfekce – ruce jsou totiž hlavním pracovním nástrojem každého zdravotníka. Sami jsme si pak vyzkoušeli správnou techniku dezinfikování a pod UV lampou si ověřili, která místa na rukou jsme vynechali.
Po úvodní části jsme se přesunuli na dětské oddělení. Nejprve jsme nahlédli do ambulance a následně i na lůžkovou část. Zdravotní sestra nás seznámila s fungováním oddělení, přiblížila nám práci celého zdravotnického týmu a rozvrh směn lékařů i sester. Z pátého patra jsme zamířili až do suterénu, kde jsme si prohlédli fungování unikátní nemocniční potrubní pošty. Ta slouží k rychlé přepravě především biologického materiálu mezi jednotlivými odděleními. Pro zajímavost – jedna taková „kapsle“ najezdí za měsíc kolem 800 km.
Po krátké svačině naše kroky vedly na hematologicko-transfuzní oddělení. Nahlédli jsme přímo do provozu odběrů krve a krevní plazmy, prohlédli si vzorky krve i uchovávané krevní zásoby. V laboratoři nám odborníci vysvětlili, jak se s krevními vzorky pracuje a pod mikroskopem jsme rozeznávali jednotlivé složky krve.
Na závěr jsme zhlédli zrychlený záznam endoskopické operace (odstranění ledvinového kamene) a také emotivní video, které nám připomnělo, že lidé kolem nás mohou prožívat nejrůznější zdravotní či osobní trápení, jež nejsou na první pohled viditelná. To nás přimělo k zamyšlení, jak bychom se k ostatním chovali, kdybychom znali jejich příběhy. Připomněl nám také, že i obyčejná drobnost – úsměv, podržení dveří nebo podaná ruka – může mít pro druhého velký význam.
Exkurze byla velmi přínosná a inspirativní a všichni jsme odcházeli nadšení. Žáci získali jasnější představu o práci v nemocnici na lékařských i nelékařských pozicích a odnesli si (snad) velkou dávku motivace k případnému budoucímu studiu ve zdravotnictví.
Martina Bábíčková
